Kam jsem se v poslední době hnula, tam se probíralo pět jazyků lásky. Je to nějaká móda. Pěkná a zajímavá móda. Dost praktická, řekla bych. Tuhle jsem zase seděla na nějakém dýchánku a jedna z přítomných dam horlila pro jazyky lásky. Vysvětlovala nám přítomným, jaké ty jazyky lásky jsou, jak je poznáme, jak jim rozumět a jak jimi hovořit. Byla přesvědčivá a strhující. Na závěr své malé přednášky nám všem rozdala dlouhé dotazníky, abychom si zjistili zcela nezpochybnitelně, který jazyk lásky je ten náš.
Přiznám se, že jsem místo vyplňování pustila myšlenky, aby se proletěly. Už jsem takový podobný dotazník vyplňovala, myslím, že mám o sobě a svých jazycích lásky docela jasno. Nechtěla jsem ale znevažovat její vystoupení, a tak jsem se sklonila nad papírem, podepřela jsem rukou čelo a budila jsem zdání hlubokého zamyšlení. Moje myšlenky se však od tématu vyznání lásky nemohly odpoutat. Zdálo se mi, že v tom tématu je ukryto ještě něco, o čem ještě nikdo nepsal ani nepřednášel – aspoň pokud já vím. Jen jsem to nemohla pojmenovat. Cítila jsem tajemství, byla jsem na stopě nádhernému objevu. Jako by mi při slovech přednášející dámy něco blesklo hlavou a ta myšlenka byla někde v mé hlavě schovaná jako malá jiskřička. Potřebovala jsem ji vylákat ven, abych ji mohla obléct do slov. Co to jen bylo?
Čmárala jsem si na papír s dotazníkem kolečka a srdíčka a pokoušela jsem se zkrotit poletující myšlenky. Týkalo se to všech těch jazyků, všech těch projevů lásky, všech vyznání, dopisů, dárků, láskyplných doteků i bláznivých skutků. Ta moje jiskřivá myšlenka tohle všechno nějak zahrnovala, ale obsahovala ještě něco o hodně většího. Jako by se mi za čelem rozsvítilo! Mám to: Uvažovala jsem nad tím, jakým jazykem lásky mluví Bůh.
Jakým jazykem mluví a jakému jazyku nejlépe rozumí? To je přece zcela zásadní otázka. Vždyť on je láska. Jak mi to dává najevo? Rozumím mu, když mi lásku vyznává? Tak se na to podívám. Začala jsem si zapisovat na papír s dotazníkem pěkně popořadě, jaké ty jazyky rozlišujeme a jestli je Bůh používá. Jako první jsem se zaměřila na slova ujištění: no těch mi napsal celou knihu! Kolikrát je v bibli, že mě miluje … dokonce i tehdy, když já o něm nechci ani slyšet. Vůbec ho to nezvyklá. Pořád tvrdí, že mě miluje. Tak tohle je jasné. Pojďme dál.
Dalším způsobem vyjádření lásky je PŘIJETÍ, POSKYTNUTÍ ČASU, VYSLECHNUTÍ, POZORNOST. Dává mi tohle Bůh? Jako nikdo jiný! Kdykoli s ním chci mluvit, vždycky má čas. I přes svou velkou vytíženost (má přece na starost celý vesmír od prvoků po lidi) mi kdykoli věnuje plnou pozornost. Kdybych jen k němu chtěla tolikrát mluvit, kolikrát on mi touží naslouchat! A že mě slyší, to vím. Poznám to podle toho, že reaguje. Dějí se věci, za které prosím. Tímto jazykem lásky mluví Bůh přímo brilantně.
Jiným jazykem lásky jsou FYZICKÉ PROJEVY jako pohlazení, polibky, objetí, škrábání na zádech nebo vískání ve vlasech. Dá se o nich přemýšlet jako o vyjádření citu nehmotného ducha? Jestliže je Bůh dokonalý, jak o sobě tvrdí, mluví všemi jazyky lásky. Jak tedy používá tento? Odpověď se mi nezdála obtížná. Kapka Boží lásky je v každém pohlazení dětských tlapek, v každém přátelském objetí, v každém polibku od manžela.
Může Bůh svou lásku ke mně vyjadřovat nějakou SLUŽBOU? No aby ne. Pořád mi pomáhá. Skoro nic bych bez něj nezvládla. Vůbec nepochybuju, že mě miluje, když se podívám na všechno, co za mě a pro mě dělá. Co jen nápadů mi seslal z nebe a kolik průšvihů zahladil … Často prší jen kvůli mně, abych nemusela na zahradu.
Co tu máme ještě? DÁRKY. Ty dostávám od Boha pořád. Každý den něco. Je jich tolik, že si jich už někdy ani nevšímám. Například každé ráno pro mě stvoří nový den. Jen tak mně pro radost. A já si to občas uvědomím až večer. Je tu ovšem jeden dar zcela zásadní kvality, velikosti a významu – život jeho Syna. Větší dar mi už nenabídne nikdo.
A co naopak? Rozumí mi, když mu vyznávám lásku? To určitě. Jestliže všemi jazyky sám mluví, bude jim taky rozumět. Jen jestli já k němu dokážu všemi jazyky mluvit. Vyjádřit Bohu lásku slovy ujištění zvládnu a snažím se ho ujišťovat každý den. Někdy mu to i zpívám a možná mu taky jednou napíšu knihu. Naslouchání? Někdy naslouchám, ale ne dost. Tohle potřebuju zlepšit. Přece sama vím, jak je to krásné, když mi někdo pozorně naslouchá. Dárky? Služba? Fyzické projevy? Neřekl on, že když něco udělám pro nejmenšího z lidí, jako by to bylo pro Boha samého? On už mi bude rozumnět.
Kolem mne nastal ruch a šum, jak dámy vyplnily své dotazníky a začaly si o nich povídat. Já jsem si svůj popsaný papír složila do kabelky. Ten objev mi byl drahý: já můžu s Bohem mluvit všemi pěti jazyky lásky. Není to ohromné?
Z knihy Asi budu lítat od Hany Pinknerové
